Historie Třince ve zkratce

Třinec

polsky Trzyniec, německy Trzynietz) je město ležící na severovýchodě České republiky, na území historického Těšínského Slezska. Má přibližně 41 000 obyvatel, rozlohu 8541 ha, centrum je v nadmořské výšce 306 m n. m, nejvyšší bod dosahuje téměř 1000 m n. m. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1444. Podle správního členění patří do Moravskoslezského kraje, okres Frýdek-Místek. V roce 2001 se 17,7 % obyvatel města hlásilo k polské národnosti.^[1] Ve městě sídlí významný český výrobce ocelových dlouhých válcovaných výrobků, Třinecké železárny.

Československo-polské spory o Třinec

Třinec (spolu s celým Těšínskem) byl v první polovině dvacátého století předmětem sporu mezi Československem a Polskem. Poprvé v letech 1918 až 1920, kdy byl po první světové válce nejprve vojensky zabrán Polskem, aby byl krátce poté v Sedmidenní válce (ve které československé jednotky vedl Josef Šnejdárek) obsazen Československem. V roce 1920 byl rozhodnutím arbitráže ve Spa přiřčen Československu. Dne 11.12.1930 dekretem vlády Československé republiky byl Třinec povýšen na město. Podruhé byl Třinec Polskem obsazen těsně před vypuknutím druhé světové války (po Mnichovské dohodě), po porážce Polska se stal součástí nacistického Německa. Zpět k Československu byl Třinec připojen po skončení druhé světové války. Polsko se svého nároku na Třinec vzdalo v roce 1958.

Historie v datech

• Vlakové nádraží bylo postaveno v letech 1869 až 1871, přestavba zahájena v roce 1952, dokončena byla v roce 3.3.1958.
• Katolický kostel sv. Albrechta, rok 1885.
• Evangelický kostel byl vysvěcen 9.7.1899.
• Budova školy Petra Bezruče byla postavena v roce 1924.
• V roce 1957 byla uvedena do provozu lanová dráha na Javorový vrch.
• 1.8.1960 bylo uvedeno do provozu letní koupaliště na Lesní ulici.
• Stavba Domu služeb (dnes Delvita) na Terase v blízkosti České spořitelny probíhala v letech 1964 až 1966.
• Začátek výstavby zimního stadionu 1964, do provozu byl dán 17.2.1967 (nekrytý).
• Rok 1974 začátek zastřešení, ukončeno 31.12.1976.
• 25.2.1968 promítání prvního filmu v kině Kosmos.
• Stavba kulturního domu začala v roce 1966 a slavnostní otevření se konalo v roce 1970.
• V roce 1985 otevřená nová poliklinika v Třinci Podlesí.

Náboženství

Třinec patří k nejreligióznějším městům ČR, neboť při sčítání lidu v roce 2001 se v něm k nějakému náboženství přihlásilo 60,5% obyvatel.^[2] Náboženská skladba věřících je velmi pestrá - kromě římských katolíků má ve městě své sbory řada protestantských církví. Obvod města Třince tvoří jeden ze seniorátůSlezské církve evangelické augsburského vyznání, která má ve městě čtyři sbory. Jsou zde zastoupeny i jiné církve, nikoliv svými chrámy, ale svými sbory. Aktivní jsou Svědci Jehovovi popř. Církev adventistů sedmého dne apod.

Okolí Třince

V okolí Třince se nacházejí Moravskoslezské Beskydy a směrem na východ nižší Slezské Beskydy. Tato dvě karpatská pohoří jsou od sebe navzájem oddělena Jablunkovskou brázdou, jejíž osu tvoří řeka Olše, která Třincem protéká.Třinec je také východiskem turistických tras na okolní vrcholy Javorový vrch, Ostrý a Velká Čantoryje.

 JAVOROVÝ VRCH

Rodáci

Třinecké železárny - jejich vznik , historie a počátky

Dnešní město Třinec bylo původně zemědělskou obcí ve vlastnictví Těšínské komory, která spravovala majetek arcivévodyKarla Habsburského ve východní části Rakouského Slezska. V letech 1836 až 1839 zde byla vystavěna dřevouhelná pec na výrobu železa. Důvodem výstavby byla nevelká úrodnost místní půdy, odbyt dřeva z blízkého Jablunkovska (na počátku 19. století bylo zpřístupněno k těžbě dřeva dosud nedotčené údolí Lomné), existence vodního zdroje (Třincem protékající řeky Olše, kterou bylo možné použít jako zdroj energie a jako vodní cestu pro dopravu dřeva), četná naleziště železné rudy a vápence v okolí a dostatek místních pracovních sil. Místní rudy měly nízký obsah manganu a hodily se tak výborně ke slévání. Proto byla již v roce 1842 v návaznosti na vysokou pec postavena slévárna. V roce 1845 byla postavena též smaltovna.

Do 70. let 19. století byly Třinecké železárny jen podružným podnikem Těšínské komory – hlavní závody byly v Ustroni a v Lískovci. Rozhodující význam pro další rozvoj železáren i Třince samotného měla výstavba Košicko-bohumínské dráhy, dovedené do Třince roku 1871. Železárny tak byly spojeny s novými ložisky rud v Horních Uhrách a ložisky uhlí z ostravsko-karvinských dolů. Současně se z hlediska odbytu produkce otevřela cesta ke vzdálenějším trhům.

V roce 1906 Těšínská komora železárny prodala nově vzniklé Rakouské báňské a hutní společnosti (Österreichische Berg- und Hüttenwerkgesellschaft) ve Vídni. Železárny byly dále modernizovány a válcovny byly jako první na světě elektrifikovány.

ŽELEZÁRNY ROKU 1910

Mezi světovými válkami

Po skončení první světové válkyRakousko-Uhersko zaniklo. Na oblast Těšínska, včetně Třince, si činilo nároky jak Československo, tak Polsko. Na počátku sporu obou nově vzniklých států oblast obsadilo Polsko, v Sedmidenní válce pak Československo. Velvyslanecká konference ve Spa rozhodla o příslušnosti této části Těšínska k Československu.

Sídlo Rakouské báňské a hutní společnosti bylo v roce 1920 přeneseno z Vídně do Brna a společnost byla přejmenována na Báňskou a hutní společnost. V roce 1930 bylo sídlo společnosti přeneseno do Prahy. V rámci kapitálově silné Báňské a hutní společnosti znamenala 20. léta 20. století pro železárny velké investice a rozvoj. Staly se největším podnikem v československé části Těšínska, zaměstnávaly téměř 6 000 lidí a patřily mezi nejmodernější a nejlépe vybavené železářské podniky ve střední Evropě. V roce 1929 se podílely na tehdejší celkové československé výrobě oceli z více než 23 % a na výrobě válcovaného materiálu z více než 31 %.

Po mnichovském diktátu v roce 1938 Polsko na základě ultimáta vojensky obsadilo a anektovalo východní část československého Těšínska, včetně Třince. Na základě dekretu prezidenta Polské republiky vznikla společnost Spółka Górnicza i Hutnicza Karwina-Trzyniec, Spółka akcyjna, Cieszyn, se sídlem v Těšíně, a Třinecké železárny se staly jejím majetkem. Po porážce Polska na začátku druhé světové války Těšínsko obsadili Němci. Polská společnost byla přejmenována na Berg- und Hüttenwerksgesellschaft Karwin-Trzynietz, Aktiengesellschaft a byl na ni převeden i zbývající majetek Báňské a hutní společnosti na Těšínsku.

 

Po druhé světové válce

Po druhé světové válce se obnovil předválečný stav. Polsko požadovalo vydání Třince, ale neuspělo a svých územních nároků se v roce 1958 s konečnou platností vzdalo. Na Báňskou a hutní společnost byla uvalena národní správa a následně byla znárodněna pod názvem Báňská a hutní společnost, národní podnik. V roce 1958 železárny dosáhly trojnásobku největší předválečné produkce a byly největším výrobcem železa, oceli a válcovaného zboží v Československu. Objem produkce vyvrcholil v 80. letech 20. století. V této době byly do provozu zaváděny i moderní hutní technologie, například byla vybudována kyslíková konvertorová ocelárna s následným blokovým a později i sochorovým kontinuálním odléváním.

Současnost

Třinecké železárny jsou dnes hutním podnikem, který má uzavřený hutní výrobní cyklus. Hlavním výrobním programem je výroba dlouhých válcovaných výrobků. Zůstávají jedním z nejvýznamnějších průmyslových podniků na severovýchodě Českého Slezska a nejvýznamnějším producentem ocelových dlouhých válcovaných výrobků v Česku.

Třinecké železárny hrají od svého vzniku důležitou roli v životě regionu a města Třinec, které se zejména díky nim stalo z malé zemědělské obce významným městem. Mimo jiné podporují i český extraligový hokejový tým HC Oceláři Třinec.